Jak se vyrábí burčák

Až budete chtít nějakému cizinci, který vás navštíví v době od začátku srpna do konce listopadu, nabídnout něco skutečně originálního, dejte mu ochutnat burčák. Kromě Slovenska, Rakouska a Německa je tohle sezónní pití prakticky neznámé. Zkušeného Francouze možná moravským burčákem také nepřekvapíte. Takový Američan nebo Asiat vám ale možná ani nebude věřit, že je víno v tomto stavu skutečně možné pít. Málokterý jazyk má pro burčák nějaké pojmenování.

V češtině je však burčák běžné spisovné slovo, které označuje částečně zkvašený mošt z vinné révy – ani réva, ani víno. Je to alkoholický nápoj, ve kterém stále aktivně probíhá kvašení, kterému se říká lidově „vaření“. K varu v něm samozřejmě nedochází. Pokud ale necháte burčák vařit v zavřené plastové lahvi, nejspíš vám bouchne a udělá pěkný nepořádek.

Každý burčák je před zlomením zakalený kvasem. Dobrý burčák poznáte  podle světle žluté barvy. Kvasinky se navíc příliš neshlukují a tekutina neobsahuje žádné jiné nečistoty. I když to tak na první pohled nevypadá, burčák je velmi čisté a zdravé pití. Kvašení je velmi prospěšné při potížích se zažíváním. Burčák se ale nedá pít neustále a to nejen kvůli jeho sezónnímu prodeji vín. Nebezpečný a zrádný však může být alkohol. Zaprvé je jeho obsah nestálý. Slabší burčák může mít i 1%. Silný naopak klidně přes 7 %, což už je docela silné pití.

Důležitá je samozřejmě chuť. Burčák se dá pít relativně krátkou dobu. Když ztratí vyvážený poměr alkoholu, cukru a kyselin, je prakticky nepoživatelný. Každý má jiné chutě. Někomu vyhovuje sladší a někomu kyselejší stádium kvašení. Zkušený konzument si koupí burčák co nejčerstvější a na svou oblíbenou chuť si počká. Chuť je samozřejmě velmi individuální.